cz
en
de

Kdekoli byla zničena svoboda, jak jí rozumíme my, stalo se to téměř vždy ve jménu nějaké nové svobody, která se lidem slibovala.
F. A. von Hayek
uvod
uvod
uvod
uvod
Nacházíte se : Myšlenky staré 70 let

Myšlenky staré 70 let

Citováno z knihy :

Zákon o přímých daních. Berní reforma. Praktická daňová příručka pro rolníky, živnostníky, obchodníky, zaměstnance a dělníky.

Vydal Jindřich Raab.

Tiskem a nákladem V.J. Schramma v Prachaticích, Jižní Čechy, 1928

( všechna zdůraznění textu jsou převzata z originálu )

  • Výše daňových sazeb nerozhoduje také o konečném finančním výsledku. Stává se nejednou že značně snížené daňové sazby v konečném výsledku překvapí vysokými příjmy, poněvadž hlavní úlohu tu hraje snížením vyvolaná intensita provozu, která zase vede ke zmenšení nezaměstnanosti. Velkorysá produkční politika je tedy zcela v zájmu státu. Naše schopnost k soutěži se zahraničním průmyslem, pracujícím za mnohem příznivějších poměrů, závisí tak těsně na dalekosáhlém poskytnutí úlev. Jen tím může býti zaručen vývoz, který umožňuje trvalou aktivitu naší obchodní bilance. I spočívá význam daňové reformy pro naše hospodářství především v tom, že umožňuje vytvořiti nové kapitály.
  • Byrokracie dívala se na poplatníka jednak jako na nepřítele státní pokladny, jednak jako na notorického podvodníka, a ten zas myslel, že jedná pouze v sebeobraně proti zpupným úřadům berním. Úplně nezákonným šablonovitým vyměřováním daní a tíhou nahromaděných daní za léta bezprostředně po převratu, v nichž ovšem panovaly poměry zcela mimořádné, a berní orgány úpěly a přímo hlavu ztrácely pro nesmírné zatížení pracemi, jež jim byly ukládány, dosáhla nedůvěra k těmto úřadům svého vrcholu.
  • První podmínkou spravedlivého berního systému je berní morálka, ale berní morálka obapolná. Systém daňové výměry nesmí míti na zřeteli pouze úspěch, zájem a zisk státu, musí učiniti zadost také morálce a daňové spravedlnosti. Poplatníku musí býti dána možnost vyčerpati veškeré prostředky ku prosazení svého stanoviska a to bez tahanic a nesnází, bez bázně a strachu před eventuelními následky. Tento kontakt úřadů s občany posílí přesvědčení, že poplatník není úřadu dán na milost a nemilost, bude obnovena jeho důvěra a ethika daňová.
  • Vyškolení orgánů k vyměřování daní pokulhává ještě tou měrou , postupný rozklad daňové morálky jakož i daňového není jen pochopitelný, ale za daných předpokladů nevyhnutelný. Orgány vyměřující daně jsou na prvním místě povolány k tomu, aby jak co do rozsahu tak co do hloubky prokázaly největší znalosti lidí, života I povolání. Finanční správa musí bráti zřetel k tomu, aby na vyměřujících orgánech mimo jiné kvalifikační požadavky žádala důkladné znalosti ve všech oborech lidské působnosti.
  • Nejvyšší zásadou při vyměřování daní musí a smí vždy jen býti: Není všeobecné methody. Poplatníku musí býti přísně a objektivně zaručena ochrana poctivého přiznání. Tím přísněji může pak ovšem fiskus působiti k tomu, aby se státu dostalo poctivého přiznání. Podkladem k výměře daní musí býti přiznání, t.j. veškeré poplatníkovo udání. Odchylka od jeho údajů je přípustna jen po řádně provedeném šetření.